Reklama
 
Blog | Pavel Bína

Švédská EU – dějství první

Politická (ne)kultura. Já vím, že bych to neměl dělat, ale člověku to prostě nedá. Zvlášť, když má možnost sledovat předávání štafety z Česka do Švédska a švédskou debatu o tom, co a jak bude či nebude. Takže malé srovnání se nabízí už teď.

Je tomu týden, co se Švédsko ujalo vlády nad Evropou. Premiér Fredrik Reinfeld jako hlavní téma vytyčil otázku klimatu. Dalšími jsou zvládnutí ekonomické krize, pokud možno schválení Lisabonské smlouvy, pokračování v debatě nad rozšířením EU a problém znečištění Baltského moře.

Tedy – je jasné, že švédská debata o klimatu je jinde než ta česká. Předně tu není doktor všehomíra profesor Václav Klaus a jeho fans v čele s bigbíťákem Ladislavem Jaklem (to mám od Alexandra Vondry z nedávných OVM) a darwinoskeptikem Petrem Hájkem. Nevím, jestli by třeba švédskému králi prošlo vydání knihy „Den blåa, inte den gröna planeten" u norského StatoilHydro a její „soukromá" propagace dejme tomu v Číně. Tohle je samozřejmě nadsázka, protože Klaus a Carl XVI Gustaf se srovnávat nedají (Klaus však svým chováním švédského monarchu hravě předčí). Je také jasné, že prosincové jednání zemí o klimaticko-energetickém balíčku v Kodani hraje Švédům do karet. Ale podstatná je společenská atmosféra, to A, které nikdo nemusí obhajovat, protože… je to jasné (už). Jak se pak Švédové chovají, tedy to B, je trochu méně blyštivé než to A, ale to je zase jiná debata. Martin Bursík působil u nás občas když už ne jako Marťan, tak alespoň jako nepříjemný „sršáň", co pořád otravuje, tu s kamiony, tu s PET lahvemi. Na rozdíl od naší tedy švédskou politickou scénu (celou) o „klimatu" nikdo přesvědčovat nemusí. Sedí. A sedět tohle téma Švédsku bude i v Evropě, u nich je stále uvěřitelné a je vlastně dobře, že jej mají právě Švédové, protože pravděpodobnost, že se jim v prosinci podaří přesvědčit i "problémové" země, je o to větší. Ambice velké každopádně jsou. Srovnání se přesto nabízí i tady – Moderaterna (Umírněná strana), jichž je Reinfeld předsedou, jsou švédskou ODS. Představa, že by Mirek Topolánek přišel s klimatickou otázkou jako hlavním tématem našeho předsednicví, je neobyčejně vzrušující, že…

A co opozice? Bude vládě zatápět? Nebo existuje nějaká dohoda o toleranci..? Není třeba. Mona Sahlin, předsedkyně Sociálních demokratů (nejsilnější opoziční strana – vlastně nejsilnější strana vůbec, ale proti vládnoucí koalici čtyř pravicových stran – Alianci – ztrácí poslední dobou víc a víc), prvního července v rozhovoru pro švédskou televizi řekla: „Tohle je velmi důležitý den pro Fredrika Reinfelda a pro Švédsko a já opravdu doufám, že to bude úspěšný půlrok." Redaktorka ji však nepustila jen tak lehce: „Ale celkem jasné, že opozice se během následujícího půlroku dostane do Reinfeldova stínu – můžeš to naopak nějak použít, vzít to jako možnost obrátit to ve svůj prospěch? A co pro opozici znamená tenhle půlroční „mír"? Jak se vyrovnáte s tím, že nemůžete ve své opoziční roli být tak tvrdí jako za normálních okolností?" I tady se člověk na naše poměry dočkal poměrně šokující odpovědi: „Takhle my nepřemýšlíme. Předsednictví má opravdu svou váhu. Já můžu Fredriku Reinfeldovi trochu závidět, protože to bude v mnoha ohledech strašně zajímavé. … Ale my samozřejmě budeme pokračovat v domácí politice, obě strany mají na podzim kongres, vláda předloží rozpočet na příští rok – volební rok, takže je jasné, že kolem toho budeme vést debatu. … Ale Fredrik Reinfeld jako premiér potřebuje čas a prostor k tomu, aby mohl vést předsednictví a my mu budeme nápomocni, on nebude například muset běhat celou dobu do Riksdagen (švédský parlament), aby odpovídal na interpelace poslanců, ale bude se moci věnovat předsednictví. Jsem přesvědčená, že se nám podaří najít dobrou rovnováhu tak, abychom mohli pokračovat v debatě nad domácími problémy, ale na druhou stranu opravdu pomoci, aby předsednictví bylo dobré." Jiřího Paroubka by zřejmě museli mučit, aby něco podobného vypustil z úst. A jen malá připomínka: Během českého předsednictví sociální demokraté nedodržovali nepsanou dohodu o vypárovávání poslanců, takže ministři Topolánkovy vlády byli nuceni rušit svou účast na některých evropských jednáních, pokud nechtěli chybět na důležitých hlasováních v parlamentu.

Reklama

Dodávám, že švédská Sociální demokracie získala 24,4 % hlasů ve volbách do Evropského parlamentu proti 18,8 % hlasům pro Moderaterna, ovšem tzv. Levá koalice (Sociální demokraté, Zelení a Levicová strana) získala méně – 41,1 % proti 42,6 % pro vládnoucí středopravicovou Alianci (Moderaterna, Strana středu, Občanská strana a Křesťanští demokraté). A když už jsme u těch čísel – 87 % Švédů svému premiérovi věří, že roli šéfa Evropské rady zvládne velmi dobře nebo dobře.