Respekt mě obrovsky zklamal uveřejněním článku o Milanu Kunderovi.
Tady je pár řádků pro Respekt a Adama Hradilka…
Cituji: "Koncem května jsem se dozvěděl od bratrance Matěje kusé informace o příběhu mé příbuzné, starém přes padesát let, ve kterém figuruje láska, zrada, agenti, útěk, pocit křivdy a mnoho neznámých. … Poměrně běžný příběh počátku 50. let, opepřený rodinnou vazbou, se proměnil ve chvíli, kdy jsem se dostal ke zprávě popisující zatčení Miroslava Dvořáčka. Právě v ní se objevilo jméno, dávající událostem jiný rozměr."
Vypadá to, že by Respekt tento "bežný" příběh absolutně nezajímal, kdyby se v něm jméno Milana Kundery neobjevilo. Zjevná snaha o senzaci tak z jeho uveřejnění činí krásný článek hodný Blesků, Ahů a podobných…, je jen zaobalený do alibistického "přesvědčení, že jeho zveřejnění může pomoci vyjasnit slepá místa, přispěje k uznání statečných lidí a obohatí diskusi o poválečném vývoji v Československu …"
Ano, diskuze na toto téma je velmi potřebná. Ujišťuji vás však, že tímto způsobem zveřejňování (nehledě na chabý důkaz!) k ní nepřispějete, protože článek vyznívá snahou o senzaci (téměř se mi dere slovo dehonestace…).
Navíc bez vyjádření dvou klíčových aktérů: zesnulého Miroslava Dlaska (celý život s Ivou Militkou odmítal mluvit o tom, co se doopravdy stalo, a vy to přejdete jakoby nic??) a Milana Kundery (Vaše novinářská a vědecká práce: odešlete fax, a když nedostanete měsíc odpověď, tak to pro Vás hasne??).
Stále existuje možnost, jak celou věc vzít z jiného konce, snad se dá nazvat serióznějším… Uveřejňovat klidně běžné příběhy, ale s jasnými důkazy a vyjádřeními aktérů. Vždyť jen za výzkumem Adama Hradilka je skryto mnoho práce, nakonec vlastně znehodnocené – způsobem a formou zveřejnění. A… Začít je možno omluvou Milanu Kunderovi.